Volkswagen se v Evropě pasuje do role lídra elektromobility – minimálně mezi masovými značkami. Jako první ohlásil konec spalovacích motorů, jako první zahájil velkou ofenzívu elektromobilů, nejhlasitěji hovoří o čistě elektrické budoucnosti… A jako takový vstupuje do našeho srovnávacího testu s nejvíce nadupaným modelem – ID.4 GTX, což je s výkonem 220 kW nejvýkonnější verze modelu ID. 4 se sportovním akcentem a pohonem všech čtyř kol. Na záda mu však dýchají konkurenti, Hyundai a Kiu nevyjímaje. Ti mají navíc výhodu, že na německého vyzyvatele jdou každý jinou cestou. Hned na úvod řeknu, že obě tyto značky mají ve svém arzenálu výkonově adekvátní verze modelů Ioniq 5 a EV6, v obou případech také s pohonem všech čtyř kol, ale do souboje se postavili s verzemi, které mají slabší výkon a poháněny pouze zadní kola.
Věc vkusu
Volkswagen ID.4 se designem i proporcemi otevřeně hlásí k SUV. Vysoká kapota, vysoký ponton, vysoká karoserie, vyšší světlá výška – všechno jsou to typické prvky SUV. Verze GTX má decentní ochranu prahů dveří. Pravda, ID.4 není SUV do terénu, ale do města a jako takové žádné drsněji působící ochranné prvky reálně nepotřebuje. To platí obecně pro všechny verze ID.4, nejen pro GTX. Ve skutečnosti mi mnohem více chybí maska chladiče, byť zaslepená, či její imitace. Kdybych měl vyzvednout jednu designovou věc, tak by to byla uvítací animace světel.
Hyundai působí na pohled jako hatchback a dokud nestojíte vedle něj a nevnímáte jeho brutální rozměry, tak vám připadá jako přímý konkurent Volkswagenu Golf. Výrobce jej však prezentuje jako SUV. Já bych ho vzhledem ke světlé výšce 160 mm a malé nájezdové úhly rozhodně nedával do jednoho pytle s SUV. Ioniq si svou klientelu najde tak či onak, nezávisle na tom, zda jej budou prodávat jako SUV nebo hatchback. Díky vkusnému spojení retra a moderny a kombinaci jednoduchých a naopak nápaditých prvků vypadá výborně. Opět jedna věc, kterou bych vyzdvihl: kolmé čelo a pixelová světla.
Kia se zase snaží probudit emoce a také se jí to daří. Minimálně tím, že je kontroverzní. A teď vážně. Ostré linie, nízko položené a úzké čelo auta, napnuté prolisy na kapotě, vyduté blatníky kol stoupající linie oken, mohutný střešní spoiler a výrazná záď s odtrhovou hranou skutečně působí dynamicky a probouzí emoce. Do třetice jedna věc, kterou bych vypíchl: linka, která se táhne od předního nárazníku, pokračuje vedle prahů dveří, před zadními koly se začíná zvedat a za nimi přechází do skupinových světel, které na víku kufru zároveň vytvářejí odtrhovou hranu.
Z obývacího pokoje na kola
Co se týče interiéru, vyzyvatel v maximální míře vsadil na modernu. Do takové míry, že je to až ke škodě. Nehledě od ovladačů oken, seřizovače zrcadel, tlačítek nastavování sedadel a páček pod volantem zde nenajdete jedno jediné klasické tlačítko či ovladač. Vše se ovládá skrz dotykové plošky, slidery či dotykovou obrazovku. Ještě i tlačítka na volantu jsou dotyková. Snad nejokatějším důkazem toho, že ve VW přestřelili cíl, je, že zadní okna se ovládají stejnými tlačítky jako přední, jen s tím, že si předtím přes dotykovou plošku REAR musíte aktivovat funkci ovládání zadních oken. Vzhledem ke zkušenostem s jinými auty celého koncernu VW mě překvapilo, že displej ne vždy zareagoval na mé prsty a v chladných ranách nabíhal systém pomalu. Navíc ovládání klimatizace naběhlo jako poslední. Na druhé straně je třeba uznat jiné věci. Například ambientní osvětlení s širokou škálou individualizace nebo chytré zakomponování voliče směru jízdy do tělesa přístrojového štítu, který je na sloupku řízení, takže se při nastavování volantu hýbe s ním. Díky tomu máte na přístrojový štít dokonalý výhled při jakékoli poloze volantu. Chválím také head-up displej a způsob světelné komunikace auta s řidičem. Testovaná ID.4-ka z mého pohledu doslova deklasovala oba konkurenty sedadly. Ve verzi GTX má totiž sportovní sedadla, která jsou velká, výborně drží tělo, ale nejsou příliš tvrdá. Navíc měli masážní funkci. K tomu si připočtěte dobře tvarovaný volant a výborný posed za volantem. Diskutabilní je loketní opěrka, tedy dvě loketní opěrky, protože řidič i spolujezdec mají oba svou vlastní nastavitelnou opěrku. Jelikož jsou však dvě, tak jsou tenké a mně nesedly. Příkladně jsou vyřešeny odkládací složky. Tedy až na schránku před spolujezdcem, ta totiž ničím a nijak nevyniká. Je to naprostá klasika – nevelká výklopná schránka, jakou naleznete všude.
Při nabíjení Kie i Hyundaii po cestě můžete relaxovat.
Máte rádi auta? Podívejte se na naší nabídku auto-moto a prozkoumejte nové možnosti nyní.
